Vrhací sekery

 

Výroba vrhacích seker se může zdát na první pohled velmi jednoduchá, je však potřeba si uvědomit, že nyní máme co do činění s letící (tudíž v okamžiku dopadu „nekontrolovanou“)

zbraní. Tato tedy musí být vyrobena takovým způsobem, aby ani v těch nejextrémnějších případech (zásah na obličej, či hůře na oko) nezpůsobila zranění.

 

Ze všeho nejdříve si musíme navrhnout nějaký pěkný tvar naší sekery. Toto nechám zcela na libovůli výrobce, je ovšem třeba si uvědomit následující pravidlo již od začátku. Vrhací sekera NESMÍ mít žádnou ostřejší špičku. Tím je rozuměno to, že veškeré hrany námi nakreslené sekery musí svírat tzv. tupé úhly, aby nám (nic na plat, že již měkčená) hrana neprošla očním důlkem (stejné jako u šípů). Proto moc nedoporučuji vyrábět vrhací nože, které by tuto špičku mohly mít. Velikost vrhací sekery musí být mezi 20 až 40 cm. Minimální velikost vrhacích zbraní udávám proto, aby letící zbraň byla dobře vidět a souper mohl reagovat. Navíc je dosti k vzteku, když by vás v řadovce vyřadil nějaký prohrávač s nastříhanými kolečky jekoru, které by vydával za strašlivé, mocné vrhací zbraně. Doporučený rozměr (moje vrhací zbraně – již otestované) je 34 cm.

Vrhací zbraně též nesmí obsahovat žádný tvrdý materiál.

A co je nejdůležitější, vrhací zbraň musí být velmi pečlivě vyměkčena, aby nezpůsobila nikdy reálnou újmu na zdraví. Ne jako ty zasrané elfí klacíky.

 

Jak na to?

 

Z jekoru si vyřízneme,  podle námi nakreslené šablony, sekeru odpovídajících rozměrů ve dvou provedeních.

 

 

Dále si vyřízneme tvar topůrka. Taktéž dva kusy

 

Nyní se nám nabízí dva způsoby, jak spojíme jednotlivé jekorové pláty v základní konstrukci vrhací sekery.

 

První možností je jekory k sobě slepit sigaprenem (chemoprenem). U tohoto způsobu však musíme být velmi obezřetní. Pokud bychom nanesli lepidla více, výsledné jekorové jádro vrhací sekery bude příliš pevné. Lepidlo musíme tudíž nanášet jen velmi zlehka (stačí jen trochu prstem, neměla by být kompaktní vrstva lepidla) na část topůrka, popř. kousek do břitu.

 

Nejprve slepíme profily sekyrek,.

 

 

potom z každé strany stejným způsobem přidáme topůrka

 

Když máme takto slepené jekorové jádro vrhací sekery, toto pořádně v rukách „rozhýbáme“.

 

Druhým způsobem, jak spojit jednotlivé profily do jekorového jádra je šití. Tento způsob je trochu časově náročnější, ovšem bezpečnější. Jestliže budete mít jekory sešité, ne slepené, nemělo by se Vám stát, že zbraň nebude povolena pro „nepřiměřenou“ tvrdost.

 

Nejprve sešijeme profily sekery,

 

 

 

 

Poté k nim z boku přišijeme profily topůrek.

 

 

 

 

Tak, nyní máme hotové jekorové jádro vrhací sekery. Nyní přidáme na její břit  první karimatkové tlumení. Vystříhneme z karimatky asi 2 centimetry úzký proužek kopírující tvar břitu sekery a ten do půlky nařízneme viz obr.

 

 

Toto karimatkové tlumení pak nasadíme na břit naší sekery a přilepíme proužky kobercové pásky.

 

 

Tenký proužek karimatky nalepíme po celém obvodu „kovové“ části sekery.

 

na vyčnívajícím topůrku tlumení zesílíme

 

 

Toto tlumení k jekorovému jádru přilepíme znovu proužky kobercové pásky jako na břitu.

 

Nyní si vystřihneme z KARIMATKY hlavní KARIMATKOVE tlumení břitu, jež má tvar námi navržené sekery, je ovšem o 2 cm vetší na každou stranu. K jekorovému jádru ho jen zlehka přilepíme v oblasti topůrka, aby se nám s ním dobře manipulovalo.
 

 

Stejný postup opakujeme ještě jednou na druhé straně.

 

 

Tyto jekorové tlumení pak navzájem prošijeme pevným stehem režnou nití skrz jekorové jádro. Toto půjde velmi ztuha, je potřeba si pomoci šídlem nebo udělat díry hřebíkem. Toto prošití je velmi důležité z toho důvodu, aby nám na vrhací zbrani při dopadu na soupeřův „obličej“ drželo tlumení správně. Pokud by zbraň byla pouze oblepena kobercovou páskou, jekorové jádro by se nám při dopadu mělo tendenci z tlumení vysouvat. Pak by mohlo dojít k nějakým mírným zraněním, což si nikdo z nás nepřeje.

 

Znázornění prošití:

Čepel vrhací sekery sešijeme, abychom získali alespoň přibližný tvar břitu

 

 a oblepíme důkladně kobercovou páskou.

 

Nyní musíme obalit topůrko kusem molitanu tloušťky alespoň 2cm. Na konec topůrka přidáme ještě jeden kus molitanu. Tento konec musí být vyměkčen opravdu pečlivě, bývá často dopadovou plochou. Po přemotání kobercovou páskou musí tento konec být větší než je oční důlek. To si každý vyzkouší sám na sobě. Jak totiž říká náš Bamm-Bamm některé ďůlky jsou jiné než ty ostatní, takové CHARISMATICKÉ. No ale to jsem trošku odbočil.

 

Molitan na topůrko:

 

 

 

 

Po přemotání by konečná podoba vrhací sekery mohla vypadat nějak takhle.

 

 

S obalováním topora je potřeba si náležitě vyhrát, ale z vlastní zkušenosti vím, že je možno dosáhnou krásného tvaru topora a zajistit bezpečnost.

 

A teď k zábavnějšímu téma a to jak se takovéto vrhací sekery zkouší. Naší nejoblíbenější metodou co jsme s Hamishem (od slova Hamishný) vymysleli je hra na sekerníčka. Soupeři si od sebe stoupnout 20 kroků (až se zdokonalí tam 25 kroků) a hážou po sobě tuto vrhací sekeru. Uhýbat se nesmí, uhýbají crowhrávači. Co se však může je to, že se sekera smí chytit, pokud sekeru chytíte v letu za toporo, jste vyhrávač a smíte se tím chvíli chlubit, pokud ji chytíte za břit – smůla. Zásah kamkoliv je za jeden život dolů, zásah do hlavy je za dva. Zásah do hlavy je obzvláště vydařený úder, a pokud vám vaší sekerou ani po několikáté nezpůsobí žádnou újmu, sekera je vyrobena dobře. Kdo ztratí všechny své životy (standardně 5) má ještě jeden posmrtný, zlý, nenávistný hod. Protože skřeti jsou tvrdí, umí i takovéto situace uhrát na remízu.

Pokud se komukoliv z vás podaří zasáhnout soupeře stojícího k vám čelem hodem sekerou do TEMENE, podařil se vám neskutečný hod jež Bamm-Bamm pojmenoval jako Hodus-temenalis. Zatím se to podařilo jen MĚ nejskvělejšímu (temeno bylo Hamishovo), tak si toho považujte.

 

Přeji příjemnou zábavu

 

Zharf Šílený, skřet z ANGMARU alias

zabíjimprotožemětoprostěbaví

 

 

                                        Zpět